Každý ji zná. Ale každý jinak Tato legenda je známá jak v Mailii, tak v Tyoře. Na to, jak je známá, ale nemá ustálenou verzi nikdy nebyla sepsána. Je to prostě legenda "žijící vlastním životem". Každá rodinna má svou verzi (a na sešlostech se zejména děti často dohadují, která je správná), které se v lecčem liší. Ale jádro, které si zapíšeme, je téměř vždy stejné.

Na samotném základě není nic složitého. Jsou dva světy. Mailie a Tyora. Jeden, který řeší věci vědecky a má v něm vše svůj řád a druhý, kde vládne magie. Mezi těmito světy teče Tok života a času (tak mu říkají v Tyoře). Ten se podobá řece, ve které plynou osudy lidí obou světů. Ten si detailněji rozebereme v jeho Kapitole. Dle Legendy, když někdo zemře, tak jeho duše přejde přes Most přes Tok života a času a tam si najde nové tělo (duši obvykle mají až lidé starší 3 Ér, kdy si začnou tvořit vlastní osobnost). Netýká se to jen lidí, ale zvířat a rostlin. A málokdy se stane, že když jsi byl jednou člověkem, budeš jím i příště. Můžeš se stát čímkoli (i kouzelnou rituální věcí, které mají taky duši). Spolu s Duší přejde jen životní slib, věc, kterou slíbila a zavšechno ji hodlá dodržet, aby seo to mohla snažit i v dalším životě a Magie duše, která jak její název napovídá, je vázána na duši. Přechod přitom nemusí být rychlí, může vác hodit pár Ér dopředu, nebo dozadu. Pak je tu druhá část Legendy. Dle té se z jednoho do druhého světa cestuje ve snech. Když se vám něco zdá, je to tím, že v noci se váš Proud v Toku života a času přiblíží s jiným z druhěho světa a jeden druhému (ten kdo spí tomu, kdo je vzhůru) formou snu může nahlédnout do života. Je jasné, že ve světě bezkouzel lidě sní právě o nich a ve světě kouzel o technologiích. Tato legenda se tedy vypráví dětem, když zemře někdo blízký, aby se nebáli a když budou smutní, mysleli na něj večer a navštívili jej v jeho dalším životě.

Tok života a času

Tok života a času je fascinující věc. V Mailii, kde mu narozdím od Tyory říkají Řeka mezi světy toho díky systému na jeho poslouchání v Královském paláci ví celkem dost. Tak tedy. Řeka mezi světy není řeka v pravém slova smyslu. Je to jakýsi proud energií vznášící se v prázdnu a nesoucí osudy obou světů. Obvykle se vyobrazuje jako bílé vlnící se zářící špagátky plynoucí se prostorem. V Jednom bodě jsou překlenuty starodávným kouzelným kmenným Mostem mezi světy (tento název je všude stejný), tedy přítomností. Každý z techto "špagátků" se odborně nazývá Tok osudu. Každý z nich nese budoucnost i minulost jedné osoby, zvířata, nebo věci s vlastní duší plnící se v bodě přítomnosti. Jeden proud se dělí na 4 menší nitky (jedna pro mysl, jedna pro to, co dělám, proč to dělám a poslední pro důsledky), prameny a ty se zkládají z náhodných událostí, kapek dějin. Výsledný proud se nikdy neskládá na stejném místě, proto nelze přečíst budoucnost na stejně dlouhou dobu dopředu. Jsou teorie, že Tok života a času je veskutečnosti kruhový a v jednom bodě se Proudy zase rozpadnou a vzniklé kapky dějin se opět skládají v nové prameny a následně v nové osudy. Existují však velmi vzácné výjimky, že pokud se soustředí, dokáže Tok života a času přejít zažívá a bezproblémů (Ariel).